Valeriin pohled

Když jsem dorazila zpět do sídla smečky, slunce už klesalo a barvilo chodby do jantarova. Můj pohled náhodou padl na Dariuse, který se opíral o zeď s překříženými pažemi a nespouštěl ze mě oči.

„Odešla jsi bez stráží,“ řekl klidným tónem, ale oči se mu zúžily.

„Šla jsem zkontrolovat hranice,“ odpověděla jsem a schválně udržovala vyrovnaný hlas.

„Řekni mi, že se pletu, když si myslí