Valeriin pohled

„Zase nějaké shromáždění? Neměli jsme jedno zrovna včera?“ Zamračila jsem se a podívala se na pergamen, který mi Evelina dala.

Její obličej, kdysi vždy usměvavý, byl teď zachmuřený. Pod očima měla tmavé kruhy, takže když jsem viděla, jak tvrdě dře, cítila jsem se provinile.

Vycítila mé pocity a pohled a obdařila mě úsměvem. „O mě se neboj, Val. Měla by ses starat o sebe, ty na tom