Z pohledu Valerie

Dnes byl druhý den. Vrátili jsme se každý na své místo a čekali, až dorazí Předseda Rady. Kaelen seděl po mé pravici.

„Nemůžeš se dočkat, až zrušíš naše pouto, co, Valerie?“ Hlas měl napjatý a oči upřené na mě.

Oplatila jsem mu pohled a ušklíbla se. „Samozřejmě. Nemohla jsem se toho dne dočkat.“

Pohled mu ztmavl a čelist se zaťala. „Proč? Jsi tak dychtivá spojit se poutem s tamtí