Pohled Valerie

„Proč tak křičíš?“ Katarina se objevila s nuceným úsměvem na rtech a podávala mi čokoládu, ale já ji nepřijala.

„Lhala jsi mi! Říkala jsi, že mi pomůžeš ovládnout kletbu ve mně, a dokonce jsem se tě ptala, jestli usnu, ale ty jsi tvrdila, že jsi tady a že to mám nechat na tobě, proto jsem ti věřila!“ vyhrkla jsem, zatímco mě Darius, na jehož klíně jsem stále seděla, jemně poplácával