Valerie

Nahá jsem se ponořila do vany a nechala teplou vodu, aby obalila mé tělo. Ze rtů mi unikl spokojený povzdech – nebýt těch bloudících rukou, pro něž bylo mytí jen chabou záminkou.

Přesto jsem ho nezastavila. Místo toho jsem se opřela o jeho hruď a přenesla na něj váhu své hlavy i těla, zatímco mi voda sahala až po krk.

„Nevím proč,“ řekla jsem tiše, „ale mám o naše dítě obavy. Mám pocit, že