Srdce mi divoce bušilo do žeber, když se skříň, do které mě Emile nacpal, otřásla.

Bum.

Do dřeva narazil těžký kopanec.

Celá skříň zarachotila, když do ní Zeke znovu udeřil pěstí, a kovové řetězy zachrastily, jak se je snažil roztrhnout. Panty zaskřípaly, protestovaly pod jeho silou – ale zatím držely.

„Vylez a buď hodný chlapec,“ přemlouval mě Zeke hladkým, skoro až něžným hlasem.

Nakoukl jsem ma