Valerie

Jakmile jsem slyšela jeho výkřik, mé tělo se pohnulo instinktivně. Prudce jsem se otočila do strany přesně ve chvíli, kdy vzduch za mnou prořízlo něco ostrého.

Nůž.

Proletěl těsně kolem mého pravého ramene, uřízl mi pár pramenů vlasů a pak se zabodl do kamenné zdi jen pár centimetrů od tváře druhého válečníka. Ten ubohý muž, už tak zesláblý, z čirého děsu znovu ztratil vědomí.

„Další krysa