Valerie

„Katarino!“

Jeho řev se nesl ruinami, místem tak nasáklým krví a masakrem, že v něm stěží zůstalo něco lidského.

V jeho hlase plál vztek. Hruď se mu prudce zvedala, když se mu třesoucí se ruce drápaly po dýce zabořené hluboko v jeho srdci, zoufale se snažily ji vytrhnout.

Ale Katarina by něco takového nikdy nedovolila.

Zezadu ho sevřela pevněji, téměř něžně.

Prsty zatlačila na jílec.

A zat