Babička se na mě neustále dívá, jako by chtěla něco říct, ale neví, jak s tím začít. Děje se to už od chvíle, kdy jsme odjeli z hradu. Můj výbuch způsobil, že na mě král zařval, než naštvaně odešel a zmizel v pokoji hned vedle toho, který mi byl přidělen.

„Co je?“ zeptám se jí. Sevře rty k sobě ve snaze maskovat úsměv na tváři. „Co je?“

„Nic,“ odfrkne si, což pro ni není zrovna moc dámské. „Omlouv