Zírám do stropu už snad celou věčnost. Veškerá bolest, kterou jsem kdy cítila, je pryč. Jako by nikdy neexistovala. Moje mysl byla tak dlouho plná k prasknutí, že tohle ticho působí jako úplně jiný druh klidu. Všechno mimo tento bílý pokoj pro mě teď neexistuje. Jsem tu jen já, ticho a jasné barvy, které tančí v mém obnoveném zraku.

Vím, že tu nemůžu zůstat. Posadím se a vzápětí zjistím, že je pok