„Proč to říkáš?“ Cassian se posadí a přisune si starou, vrzající kancelářskou židli blíž ke stolu.

„Protože to tam dnes večer bylo. Je to tady. Cítím to pod kůží. Část ze mě ví, že to, co jsme udělali a co se ještě chystám udělat, je špatné, ale tahle věc,“ napiji se ze sklenice a zavrtím hlavou.

„Co s tím?“ zeptá se. „Můžu to převzít, jestli potřebuješ. Chápu, že to není lehký úkol.“

„Ne,“ zasměj