Pod Amininým hněvem se skrývá hluboký smutek. Je to něco, s čím dokážu soucítit i po všech těch letech. Pravděpodobně jde o stejnou šílenou nejistotu. O pocit, že nejsme vítány někde, kde jsme měly být opatrovány a milovány. Část mého já ví, že ji její otec poslal pryč ze stejného důvodu, z jakého jsem chtěla, aby šla s námi.

To, co se jí už stalo, není spravedlivé. Když jsme odjížděli, díval se.