Irisin pohled

„Ale jen na jednu noc?“ naléhala jsem, abych měla jistotu.

Dante na mě zvedl své husté obočí. Po jeho pohledné tváři se rozlil hravý, zničující úsměv. Díval se na mě, jako by už samotná ta otázka byla ta nejabsurdnější věc, jakou kdy slyšel. Pod stolem jsem sevřela plátěný ubrousek a najednou měla chuť Gemmu uškrtit za to, že mi to přísné varování vnukla. Celé dopoledne jsem se trápi