Kapitola 39: Potřebuju víc

Iris

„O tom se nebudeme bavit. Chci, aby sis tu kartu nechala a koupila si cokoli, co potřebuješ.“

Jeho hlas měl v sobě ostrost, ze které mi naskočila husí kůže po celých pažích a ramenech. Musel tu mou mimovolnou reakci vycítit, protože se nepatrně usmál a přejížděl palcem sem a tam po mé ruce, ve které jsem svírala jeho kartu.

„Chápu,“ řekla jsem roztřeseně, poposedla