Kapitola 42: Ona je jedna z těch dobrých

Dante

„Víš, Iris je moje, je Enzova, a ty? Ty nejsi nic,“ zasyčel jsem, odhodil od sebe Cassiinu ruku a věnoval plnou pozornost Iris.

Oči jí těkaly po místnosti, až se usadily na mně, ale já už se pohyboval příliš rychle, než aby mi mohla jít naproti. Byl jsem u ní hned, neschopen zkrotit svou potřebu po ní. Byla tak dobrá, tak čistá a sladká ve světě, kter