Kapitola 54: Prosím, neopouštějte mě

Dante

Iris křičela Enzovo jméno a byla celá od krve. Ten pohled mě úplně zničil, okamžitě jsem před ní padl na kolena a nechal Enza, ať se postará o útočníka. Snažil jsem se zjistit, odkud všechna ta krev pochází.

„Dante?“ zachraptěla moje jméno a slzy jí v krví zbroceném obličeji zanechávaly cestičky.

„Jsem přímo tady, zlato.“ Snažil jsem se mluvit uklidňující