Kapitola 62: Jsme monstra

Iris

„Vy se mnou neletíte, že ne?“ zeptala jsem se. Dante sklopil hlavu a nedokázal se mi podívat do očí. Nedokázal na mě promluvit, dokonce se na mě nedokázal ani podívat.

„Ne, zlatíčko, neletíme,“ odpověděl Enzo bolestně.

Ta slova mi rozervala srdce na milion kousků, ale odmítala jsem plakat, nebudu před nimi plakat. Posílají mě pryč. Přikývla jsem, v očích mě pálily sl