Kapitola 94: Polož prsty na spoušť

Enzo

O pár hodin později jsem zaslechl ťukání Irisiných bosých nohou o tvrdou podlahu, otočil jsem se k ní a přivítal ji objetím, když mi vylezla na klín.

„Dobré ráno,“ pozdravila tlumeným hlasem proti mé hrudi.

„Dobré ráno, panenko,“ oplatil jsem jí s lehkým úsměvem, který patřil jen jí.

„Hele, mluvil jsem s Dantem a souhlasil, že tě naučím střílet.“ Prudce zve