Kapitola 106: Popros mě o další

Enzo

„Když jsem řekl, že z tebe tyhle manýry vymrdám, nedělal jsem si srandu,“ pronesl jsem tichým, hrozivým tónem a posunul po podlaze křeslo směrem k ní.

Ohryzek se jí pohnul, jak ztěžka polkla a nechala své oči přelétnout po křesle, které bylo navržené tak, aby ji připoutalo na všech čtyřech. Nespouštěl jsem z ní zrak, tvář staženou do hlubokého zamračení, a pokl