„Jste připraven, pane Valenti?“ zeptal se oddávající.

Se souhlasným přikývnutím mě Enzo vzal za ruce a lehce stáhl ramena dozadu, jako by se snažil uvolnit napětí ve svalech. Byl nervózní a bylo to roztomilé. Z mého velkého, silného, nervózně se chvějícího Enza jsem tála a nedokázala bych skrýt úsměv, ani kdybych se snažila. Když přišel čas pronést naše sliby, přenesl váhu z nohy na nohu, odkašlal