_Siennin pohled_

Alessio vklopýtal do mého pokoje a zakopl o vlastní nohu. Přidržoval se stěn a snažil se udržet rovnováhu, aby nespadl na podlahu.

„Alessio,“ zašeptala jsem a zvedla se z postele.

Okamžitě jsem k němu přistoupila a vzala ho za paži, ve snaze ho podepřít. „Co tady děláš? Měl bys být v posteli.“

Říkali, že pořád odpočívá, zjevně se ještě neuzdravil.

Tak proč byl uprostřed noci venku