_Pohled Sienny_

„Protože jsi moje, Sienno.“

Při těch slovech mi přeběhl mráz po zádech a naplnila mě naprostá hrůza.

Srdce mi poskočilo v hrudi a rozbušilo se šílenou rychlostí.

Co to najednou plácal za nesmysly?

Potřebovala jsem odtud sakra vypadnout.

Ale jeho ruka, pevně sevřená kolem mého zápěstí, mi to dost ztěžovala.

„Nejsem tvoje. Nikomu nepatřím,“ zavrčela jsem a vzpouzela se v jeho sevření