*Pohled Sienny*

Jízda v autě byla napjatá. Seděla jsem bez hnutí se založenýma rukama a nenápadně pokukovala po Alessiovi, zatímco on mlčky řídil.

Od chvíle, co mě hodil do auta jako pytel brambor, jsme si navzájem neřekli ani slovo.

Srdce mi v hrudi stále divoce tlouklo a bolest z jeho předchozích činů přetrvávala na mé kůži i v mé mysli. Nenáviděla jsem ho za to, jak mě přede všemi ponížil.

Jak