_Pohled Sienny_

Na okamžik nikdo nic neřekl, nikdo se ani nepohnul.

Mýtina se naplnila tichem, ne však tím, které člověka smiřuje s přírodou, ale tichem, z něhož křičelo nebezpečí.

Jak to, že jsem se vždycky ocitla v takových situacích?

„Alessio?“ zavolala jsem tiše a pevně se ho chytila. Obrátila jsem pohled ke Claudii, která před chvílí řekla, že to vyřeší, ale nevěděla jsem, co si o tom myslet.