Dalšího rána jsem seděla u snídaně obklopená tichem tak těžkým, až jsem měla pocit, že mě rozdrtí.

Všichni se v tichosti věnovali jídlu a neřekli si navzájem ani slovo. Alessio se se mnou předtím pokusil mluvit, ale Lucien se mi postavil do cesty.

Viděla jsem mu v očích bolest, ale působilo to, jako by se ovládal, aby nic neudělal.

Dala jsem si dlouhý doušek polévky a přelétla pohledem stůl. Aless