Nevěděla jsem, jak dlouho tam stojím, přimrazená na místě, zatímco Lucien přede mnou klečel. Měl nataženou ruku a v odpoledním slunci se leskl prsten.

Tohle jsem nečekala, když mi řekl, že se půjdeme projít do zahrady.

Nikdy by mě nenapadlo, že si přede mě klekne a znovu mě požádá o ruku.

A z nějakého důvodu mě to vůbec nenadchlo. Měla jsem být u vytržení, štěstím bez sebe, ale uvnitř jsem cítila