Nemohla jsem se zbavit tíhy Enricova vzkazu. Držel se mě jako druhá kůže.

Těžce mi ležel v kabelce, nedotčený, ale vypálený do mé mysli, jako by už jen jeho samotná přítomnost pošpinila všechno kolem mě. Ta slova mě pronásledovala, ovíjela se kolem mých myšlenek jako kouř a nebylo možné je odehnat.

Nemusela jsem si ho číst znovu, abych si ho pamatovala.

„Není jediný, kdo si tě může nárokovat.“

Ta