Na venkov padla noc a zahalila vilu do těžkého ticha.

Vzduch voněl deštěm – vzdáleným, ale dostatečně blízkým na to, aby nesl příslib bouře.

Měla jsem už být v posteli. Měla jsem nechat vyčerpání, aby si mě po tom všem, co se stalo, vzalo. Bylo ideální počasí ke spánku.

Ale spánek v Alessiově blízkosti nikdy nepřicházel snadno.

Procházela jsem spoře osvětlenou chodbou a zaváhala, když jsem dorazil