V místnosti vládlo ticho.

Ne ten druh ticha, který přináší klid. Ne, tohle bylo něco jiného. Dusivé, ostře řezavé ticho, kvůli kterému i vzduch připadal těžší.

Alessio seděl v čele dlouhého dubového stolu a jeho přítomnost vrhala na muže shromážděné před ním dlouhý stín.

Pozoroval je.

Nikdo z nich se neodvážil promluvit. Jeho prsty nepřítomně bubnovaly do leštěného dřeva v pomalém, uvážlivém rytmu