Siennin pohled

Poprvé po době, která mi připadala jako celá věčnost, jsem se probudila bez drtivé tíhy přežití, která na mě doléhala.

Nebyla to svoboda — vlastně ne tak docela.

Ale bylo to něco.

Chvíli jsem tam ležela, zírala do stropu a nechala ticho, aby se kolem mě usadilo. Svět venku byl ještě ponořený do tmy, ale uvnitř sídla už jsem slyšela slabé zvuky života — vzdálený šum hovoru, cinkání n