Brzké ranní světlo se plížilo skrz závěsy splývající až na zem a vrhalo na palubky dlouhé zlaté pruhy. Seděla jsem schoulená na parapetu, kolena přitažená k hrudi a bradu zabořenou mezi nimi. Bosými chodidly jsem se opírala o studený kámen, ale ani jsem se nehnula. Očima jsem sledovala pomalé, ospalé kývání stromů v zahradě pod oknem, ale můj pohled zůstával nepřítomný — ztracený někde hluboko uvn