Freyin úhel pohledu

Druhého dne ráno jsem se probudila s pocitem, jako by na mně stále ulpíval stín včerejší noci. Hlava mě tížila, oči jsem měla oteklé a vzpomínky na okrajích rozmazané – ale pamatovala jsem si Zaydovo teplo kolem sebe.

Pamatovala jsem si, jak jsem plakala, dokud se mé vzlyky nezměnily v bezmocné škytání, dokud jsem svými slzami nezničila jeho drahý kabát. Ani jednou mě nepožádal