„Chci, aby ses dotýkala sama sebe, zatímco se budu dívat.“ Lorenzo zopakoval svůj přísný rozkaz a jeho hlas klesl do temného, velitelského tónu. Opřel se o kožené čalounění pohovky a líně si z láhve na nízkém stolku nalil další sklenici.

„O tomhle jsi nic neříkal,“ namítla Ines. Srdce jí bušilo o žebra, když tam ležela odhalená na tmavém prostěradle a chladný vzduch apartmá štípal její nahou kůži.