Gemma ztěžka polkla. Husté napětí v místnosti se jí obtočilo kolem krku a vytlačovalo jí z plic zatuchlý vzduch. Připadala si jako bezmocná kořist uvězněná v kleci s krvežíznivým predátorem. V mysli jí znělo Lorenzovo sebejisté tvrzení. Říkal jí přímo do očí, že nakonec bude sama prosit o jeho doteky. Sestry v klášteře ji znovu a znovu varovaly před krutým vnějším světem. Říkaly jí, že to není bez