„Jak dlouho? Jak dlouho už jsi, ehm…“ Silviin hlas se vytratil v náhlém smíchu, který ji samotnou šokoval. Oči měla zaslzené a bylo jen otázkou času, kdy se stavidla prolomí a slzy se jí začnou po tváři řinout jako vlny. „Ta ženská, jak dlouho už jsi… od kdy sis uvědomil, že ji miluješ?“

„To není důležité, Silvie, a ty to víš.“ Snažil se jí to říct co nejšetrněji, ne proto, že by jí to nechtěl říc