„Děkuji za oběd, Gemmo. Bylo to vynikající jako vždycky,“ pochválil ji Valerio s polibkem na tvář, zatímco do místnosti napochodovaly služebné a začaly sklízet ze stolu.

„Rádo se stalo, Valerio.“ Usmála se na něj, vděčná, že mu jídlo chutnalo. Vždycky ji těšilo, když byl doma s nimi.

„Ehm… Lorenzo,“ ozvala se Cosima a jemně mu poklepala na složené ruce. „Bylo by možné, abys mě odvezl domů?“

„Ach,