„Tady jsi!“ vyhrkla Cosima radostně z dálky. „Hledala jsem tě úplně všude.“ Volala na něj dost hlasitě, aby ji slyšel, zatímco mířila k zahradě, která byla oddělená od hlavní budovy.

Rukama svírala hřejivou přikrývku, kterou měla přehozenou přes ramena, aby chránila svou kůži před studeným večerním větrem.

Valerio ji sledoval, jak se k němu blíží, s očima upřenýma na její postavu a trpělivě čekal,