Pohled Valerie

Lorenza jsem neviděla už několik dní.

Každé ráno, když jsem se vlekla z postele do práce, jsem doufala, že dnes bude ten den, kdy na něj narazím.

Když jsem vcházela do nemocniční kantýny, neubránila jsem se vzpomínce na ten talíř těstovin, který mi Lorenzo ten večer uvařil.

Dokonce jsem přistihla samu sebe, jak očima přejíždím po místnosti v naději, že ho zahlédnu alespoň z dálky. A