Pohled Valerie

Takže, když jsme zmizeli z toho děsivého starého motelu, v Lorenzově náruči jsem úplně vytuhla.

Donesl mě z auta a uložil mě doma do postele a já se ani nepohnula. Být v jeho náručí mi zkrátka dodávalo takový pocit bezpečí.

Spala jsem jako zabitá až do druhého rána. Když jsem se konečně probudila, Lorenzo byl přímo vedle mě.

Spal jako dudek, jeho černé řasy se při dýchání mírně chvě