Pohled Valerie Brightonové

Ležela jsem na boku v temném nemocničním pokoji a nemohla usnout. Provizorní lůžko nebylo široké ani metr a já měla oči dokořán.

Slyšela jsem tlumené chrápání osoby na nemocničním lůžku, občasné zakašlání a chvílemi i těžké dýchání, než se zase uklidnilo.

Ve slabém měsíčním svitu jsem viděla její profil; vypadala tak mírumilovně, jako by všechno její utrpení bylo ukryté