Pohled Valerie Brightonové

Jakmile jsem dorazila do nemocnice, spěchala jsem do pokoje 305. Byla tam moje máma, Vivian Brightonová, a balila si věci. Už na sobě neměla tu nemocniční košili a byla zpátky ve svém běžném oblečení.

"Tebe propouštějí?" zeptala jsem se.

Vzhlédla a přikývla. "Jo, dneska je ten den. Podepsala jsi propouštěcí papíry, vzpomínáš?"

Plácla jsem se do čela. Jasně, dnes měla ode