Pohled Lorenza:

Výslech v cele se dál vlekl.

Kapitán mě v záchvatu vzteku málem uškrtil.

„Pusťte mě!“ lapal jsem po dechu. „Uklidněte se! Jen... jen mě vyslechněte!“

Sevření konečně povolilo, jeho oči byly podlité krví.

Divoce jsem se rozkašlal, hltavě nabíral vzduch a zhroutil se na zem.

Po chvíli, která mi připadala jako celá věčnost, se mi konečně vrátila síla. Pomalu jsem se zapřel, přitiskl s