Pohled Valerie:

Vylezla jsem na sedadlo spolujezdce v malém náklaďáku a sledovala, jak doktor Fuád pohodil složku na palubní desku.

Vzala jsem ji do ruky. „Nevadí, když se podívám?“

Beze slova přikývl, nastartoval a my jsme pomalu vyjeli na rozpadající se betonovou silnici.

„Doktore Fuáde, víte, kde máme vyzvednout mého kolegu, doktora Greca, že ano?“ Srdce mi stále splašeně bušilo a mysl mi halil