Pohled autora

Corrado seděl naprosto nehybně. Pozoroval Siennu přes rozlehlou plochu dlouhého, leštěného jídelního stolu. Její drobnou postavou otřásaly záchvěvy, které rozklepaly i bytelnou dřevěnou židli pod ní. V jejích zářivě zelených očích se hromadily velké slzy, přetékaly přes bledé tváře a kapaly jí na klíční kost. Chladný kov mobilního telefonu si pevně tiskla k uchu. Klouby jí zbělely, jak přístroj křečovitě svírala.

Zahnal ji do brutálního, bezvýchodného kouta. Jeho požadavek byl absolutní a nenabízel žádný prostor pro vyjednávání. Musela zpřetrhat své vazby s Raoulem, mužem, za kterého se hodlala provdat, nebo z jeho rukou vytrpět krutý, nepředstavitelný trest. Pro Siennu nebylo tohle manželství nikdy jen o lásce. Byla to její ultimátní strategie pro přežití. Byl to její dlouho chovaný, zoufalý plán, jak konečně uniknout z dusivých spárů své zneužívající rodiny. Odtrhnout od sebe tohle záchranné lano bylo jako dívat se do hlavně nabité zbraně.

Raoulův hlas se znovu rozezněl z drobného reproduktoru, protkaný hustým zmatkem a narůstajícími obavami. Prosil ji, aby mu řekla, co se děje, a ptal se, proč tak těžce dýchá. Zvuk jeho pečujícího, povědomého tónu rozdrtil její prchavou špetku odvahy na prach. Nedokázala přes rty protlačit ta krutá slova. Hruď se jí stáhla, až měla pocit, že jí prasknou žebra. Její palec se pohnul proti její vlastní vůli a stiskl svítící červené tlačítko pro zavěšení. Obrazovka zčernala, ukončila hovor a přerušila Raoula uprostřed věty.

Položila telefon na stůl a nechala hlavu poraženě klesnout dopředu. Z hrudi se jí vydraly těžké, patetické vzlyky.

„Nedokážu to,“ zašeptala skrz slzy své zlomené doznání.

Corradova pohledná tvář se ve zlomku sekundy zachmuřila. Jeho aristokratické rysy zkřivil chladný, děsivý vztek. Okolní teplota v jídelně jako by prudce klesla, nahrazena dusivým, predátorským napětím.

„Ty jsi mě neposlechla?“

Jeho hlas zazněl nebezpečně tiše. Ten tichý tón s sebou nesl smrtící, mrazivý příslib. Než vůbec stihla odstrčit židli a pokusit se o zoufalý útěk ke dveřím, pohnul se. Jeho velké ruce vystřelily přes hladké dřevo jídelního stolu. Vrhl se kupředu a chytil ji za jemný krk trestajícím, železným stiskem.

Ze rtů jí uniklo přiškrcené lapnutí po dechu. Začala se dusit, když se jí jeho tlusté prsty zaryly hluboko do hrdla, drtily jí průdušnici a okamžitě odřízly přísun vzduchu. Její ruce vyletěly vzhůru a zoufale mu drásaly zápěstí, aby z kůže vypáčila to jeho smrtící sevření. Její zběsilé škrábance ignoroval. S brutální, nemilosrdnou silou ji vytáhl ze židle. Nohy jí bezmocně hrabaly po tvrdé dřevěné podlaze. Vyvlekl její zmítající se, bojující tělo z jídelny směrem k velkolepému schodišti. Každý krok byl chaotickou šmouhou slepého teroru a slábnoucího kyslíku. Vidění se jí zúžilo, když ji táhl celou cestu nahoru po schodech a hodil ji do hlavní ložnice.

Konečně uvolnil své drtivé sevření na jejím hrdle. Sienna zavrávorala dozadu, držela se za pohmožděný krk a zoufale lapala po dechu. Hruď se jí prudce zvedala, jak jí do pálících plic proudil sladký kyslík.

Pozvedla třesoucí se ruce v patetickém gestu vzdání se. „Prosím, Pane, já se tak…“

Než vůbec stihla větu dokončit, tvář jí zasáhla brutální, ozvěnou se rozléhající facka. Samotná síla úderu ji okamžitě umlčela a poslala ji tvrdě k zemi na podlahu ložnice. Na straně obličeje jí explodovala pronikavá bolest. V ústech se jí nahromadila drsná, kovová chuť krve z rozseknutého rtu.

„Řekl jsem ti, ať držíš hubu, ty hnusná děvko! Neposlechla jsi mě, tak teď poneseš následky.“

Stál nad ní a vypadal přesně jako hněvivý bůžek vzteku. Hruď se mu zvedala nezkrocenou dominancí. Shýbl se, zakroutil ruce do látky jejího topu a vytáhl ji zpět na nohy. Silou ji přirazil k tvrdé omítce zdi ložnice. Ten brutální náraz jí z plic vyrazil veškerý dech. Z kolize jí pulzovala celá páteř.

Než se stihla nadechnout, aby zakřičela o pomoc, agresivně utlumil její výkřiky. Drtivě přitiskl svá ústa na její v trestajícím, zraňujícím polibku. Zuby jí drásaly rty a nenabízely žádné potěšení, jen dominanci. Sjížděl jí ústy silou a vlhce dolů po linii čelisti. Zakousl se jí do jemné kůže na krku a ramenou, sál a hryzal, aby na její bledé kůži zanechal tmavé, bolestivé stopy.

Z jeho hlasu odkapávala hutná, psychotická žárlivost. „Dotýkal se tě Raoul takhle?“

Třásla se pod jeho drtivou váhou, přišpendlená naplocho ke zdi. Byla vydána naprosto na jeho milost.

„Ne, Pane.“

„Lhářko!“

Pohltil ho slepý, nekontrolovatelný záchvat majetnictví. Popadl průsvitnou látku její košilky oběma pěstmi. Jediným surovým pohybem z ní strhal oblečení. Látka se trhala a praskala pod jeho stiskem a odhalila její holou, třesoucí se kůži chladnému vzduchu ložnice. Odhodil ty zničené cáry na podlahu. Bez námahy vyzdvihl její nahé tělo na pevnou dřevěnou plochu nedaleké komody. Roztáhl její slabé, třesoucí se nohy a pevně si je obtočil kolem pasu, aby si ji na místě zajistil.

Ruce mu klesly k pasu. Zběsile zašmátral po zipu svých kalhot a strhl ho dolů s drsným kovovým zaskřípěním, aby vysvobodil svého ptáka. Jeho záměr byl děsivě jasný. Hodlal si ji vzít přímo tam, opřenou o tvrdé dřevo nábytku.

Sienna zírala nahoru na monstrum, které se ji chystalo znásilnit. Síly ji rychle opouštěly. Z toho neúprosného útoku cítila, jak jí tělo dřevění. Shromáždila naprosto poslední špetku dechu a zadívala se do jeho temných, zuřivých očí.

„Pane, prosím, já to ještě nikdy nedělala.“

To křehké doznání ho zasáhlo jako fyzický úder. Jeho agresivní ruce na zipu okamžitě ztuhly. Ta manická, násilná energie vyprchala z jeho strnulého postoje během jediného úderu srdce. Udělal pomalý, rozvážný krok zpět od jejích roztažených nohou. Shlížel do jejích oteklých, slzami smáčených očí. Vypadala téměř bez života, pokrytá červenými stopami po kousnutí a třesoucí se nahá na komodě.

Ten čistý, nefalšovaný teror, který se mu odrážel zpět, pronikl přímo skrz jeho drogově omamný vztek. Zaplavil ho zvláštní, zneklidňující pocit úlevy. Mísil se s ostrým bodnutím lítosti a přehlušoval poslední zbytky jeho hněvu.

„Ty jsi ještě nikdy neměla sex?“

Jeho hlas byl najednou bezdechý, postrádající veškeré předchozí burácení. Zíral na ni, jako by ji viděl úplně poprvé. Natáhl jednu ruku. Jemně, téměř uctivě, ji pohladil po rozcuchaných vlasech. Choval se, jako by ještě před pár vteřinami nebyl jejím brutálním trýznitelem.

„Šlo nám to dobře, ale ty jsi to musela zkazit. Byl to jen jednoduchý příkaz, Sienno. Tak proč jsi neposlechla?“

Odstoupil a nechal ji na okamžik opuštěnou na komodě. Sienna tam seděla a třásla se, naprosto zmatená jeho bipolární změnou. Její mysl nedokázala zpracovat ten zvrácený zvrat z brutálního sexuálního útoku k jemnému, káravému napomenutí. Přešel místnost, zvedl z podlahy její upuštěný telefon, kam dopadl během potyčky, a vrátil se po její bok. Jeho vystupování teď bylo děsivě, hrůzně klidné.

Podal jí ten zářící přístroj zpět do jejích třesoucích se rukou. „Zkusíme to ještě jednou. Mluv zřetelně a ať je to přesvědčivé.“

Sienna zírala na telefon. Její mysl byla silně zakalená šokem. Tělo ji bolelo z toho brutálního nárazu do zdi a z tmavých modřin, které se jí tvořily na pažích. Ta naprosto reálná hrozba sexuálního násilí stále visela ztěžka v dusivém vzduchu ložnice. Pokud znovu selže, on dokončí to, co začal.

Třesavě přejela po obrazovce a znovu zavolala Raoulovi. Linka se spojila hned po prvním pípnutí. Z drobného reproduktoru se vyvalil Raoulův zoufalý hlas. Zapřísahal ji, zběsile se snažil zachránit jejich svatební plány a prosil ji, aby mu vysvětlila, co se pokazilo.

Corrado stál intimně blízko jejích holých nohou. Z jeho těla sálalo na její chladnou kůži horko. Díval se jí do očí a němě jí signalizoval, aby to definitivně ukončila.

Sienna polkla v krku těžký knedlík zoufalství. Srdce se jí rozbilo na tisíc nenapravitelných kousků, když zformulovala tu lež.

„Je konec. Už mi nevolej, protože s tebou nechci mít nic společného.“

Pronesla ta slova mrtvým, pevným tónem. Nečekala na jeho zlomenou odpověď. Následovala hluboce potěšený pokyn svého Pána a hovor ukončila. Najela do nastavení kontaktů a to číslo nadobro zablokovala. V temných koutech své mysli potichu přísahala, že Raoulovi tu děsivou pravdu nějak vysvětlí, za předpokladu, že tuhle živou noční můru dokáže přežít.

Corradovy oči se zaleskly zvráceným, nemocným zadostiučiněním. „Hodná holka.“

Měkce ji pochválil. Natáhl se a sebral její nahé tělo z dřevěné komody. Choval její zbitou, pohmožděnou postavu na hrudi s až chorobnou něhou, zacházel s ní jako se vzácnou porcelánovou panenkou. Přešel k obrovské posteli a jemně ji položil na měkké, luxusní povlečení.

„Spi, Sienno. Měla jsi dlouhý den.“

Zašeptal jí ta slova k uchu. Vlezl si do postele vedle ní. Stoulil své velké, teplé tělo přímo k ní a uvěznil ji proti matraci svou těžkou paží. Minuty odtikávaly v mučivém tichu. Brzy se jeho dech prohloubil. Hruď se mu zvedala a klesala v pravidelném, rytmickém tempu, jak tvrdě usnul.

Sienna ležela naprosto nehybně v tiché, dusivé tmě. Pohmožděná tvář jí pulzovala do rytmu jejího splašeného srdečního tepu. Těžké ticho ložnice umožnilo její mysli vykrystalizovat do absolutní jasnosti. Iluze bezpečí byla pryč. Pokud tu zůstane a bude dál snášet jeho nevyzpytatelné, psychotické nálady, nevyhnutelně zemře. Až ho příště popadne vztek, možná nezůstane jen u trhání jejího oblečení.

Zašeptala tichou, zoufalou modlitbu k jakémukoli Bohu, který naslouchal kdesi nahoře. Potřebovala sílu. Oči měla stále upřené na jeho uvolněnou, spící tvář. Opatrně, milimetr po milimetru, začala vysouvat své končetiny z jeho těžkého sevření.

Jestli mám při pokusu o útěk zemřít, budiž.