Možná to byla nedůvěra ve vlastní sluch, možná zbraň mířící na její tvář, přičemž doufala, že stiskne spoušť; možná to, jak matčina tvář náhle potemněla a vyhýbala se jejímu pohledu, nebo dokonce to, jak Livia otevřela pusu jako kapr.

*Kdo jsem?*

„Tati,“ ozval se Liviin ztišený, tázavý hlas. „Tati, je to pravda?“

Ennio stále nespouštěl oči ze Sienny, když ze sebe vyklopil: „Ano, Livie. Není to tvo