„Jak to myslíš, že utekla?“ Corrado si přitiskl telefon k uchu. Oči mu sice planuly hněvem, ale hlas měl klidný jako vždycky.

„Šéfe, pořezala se a já…“

„Měl jsi jediný úkol. Odvézt ji na sídlo.“

„Šéfe, já…“

„Najdi ji, Bruno. Máš na to dvacet čtyři hodin,“ ukončil hovor a zlostně se zadíval na zeď a pak na obraz, který působil elegantně, a přesto divoce.

A ona ho nepřestávala pokoušet.

***********