Ennio Morillo si přitáhl kabát těsně k tělu okamžitě poté, co vystoupil ze svého auta u sídla dona.

Vzhlédl k obloze, viděl, že se zatahuje, a věděl, že se každou chvílí spustí provazce deště, a tak si pospíšil na terasu donova sídla.

Ať už byl důvod toho, proč si ho don zavolal, když mu mohl poslat jen zprávu, jakýkoli... znervózňovalo ho to.

Muselo to být něco dobrého. Celá léta byl věrný kmotro