S Piou jsme si zíraly do tváře, zatímco jsem tiskla telefon k uchu, neschopná z Chiariného hlasu cokoliv vyvodit. Vzlykala tak silně, že přes telefon skoro nebylo slyšet, co říká.

Opřela jsem si třesoucí se ruku o džíny.

„Chiaro, Chiaro, musíš se uklidnit,“ řekla jsem, i když já sama jsem nebyla ani trochu klidná. „Kde jsi, ať pro tebe můžu někoho poslat?“

„NE!“ vyhrkla okamžitě do telefonu. Když