„Pane Valerio,“ vydechla jsem. Byla jsem šokovaná a zmatená, že ho vidím v sídle. Mé zorničky zamrzly a odmítaly se od něj odtrhnout; stál tam v černé polokošili a černé kraťasy odhalovaly jeho chlupaté, svalnaté nohy.

Přinutila jsem se podívat se mu zpátky do tváře. Stál bez hnutí a zíral na mě. Do tváří a na čelo mi stoupla horkost; vzduch, který jsem vdechovala, byl najednou dusivý a měla jsem