Když Chiara a Bruna odjely, panství působilo opuštěně a hrozně nepříjemně. Měla pocit, jako by v něm byla úplně sama, jen ona a jeho muži.

To, jak se jí vyhýbal, se ještě zhoršilo, až do té míry, že už s ní vůbec nikam nechodil. Připadala si zbytečná, když jen seděla a povídala si s Piou. Takhle si svůj život neplánovala.

Vstávat ráno z postele byla dřina. Nenáviděla pohled na vycházející slunce,